Lidské zdroje a jejich uvolňování (czech only)

Opět mne inspiroval @TomasHajzler z Peoplecommu, když publikoval video "Vyhazování". Protože mým oborem studia a oblastí zájmu jsou zkrátka lidi, nutí mě to přemýšlet nad tím, jak vlastně dnešní společnosti/korporace fungují a jaké hodnoty vlastně za branami společností vznikají a jak se může formovat kultura, resp. chování lidí, když se za nimi zaklapnou pomyslné dveře Mordoru ve formě vstupních lítaček a pípnutí kartičky. 

Možná nejdříve bych začal definicí podle Armstronga. Co to vlastně jsou lidské zdroje a co pro společnost znamenají. Podle Armstronga (Armstrong, 2007): "Řízení lidských zdrojů je definováno jako strategický a logicky promyšlený přístup k řízení toho nejcennějšího co organizace mají - lidi, kteří v organizaci pracují a kteří individuálně i kolektivně přispívají k dosažení cílů organizace". Tak a teď je třeba se zamyslet, zda v organizacích vždy funguje princip "dosažení cílů organizace" anebo jde o dosažení cílů každého jednotlivého manažera anebo zaměstnance. Záleží na motivaci lidí proč vlastně do práce chodí..... 

Dalším rozměrem je vzdálenost moci a nakládání s lidmi pouze jako s nástrojem, resp. pracovní sílou. Otázkou je jak je definován management (jde o autokracii, jde o řízení lidských zdrojů, jde o coaching, jde o demokratické formy atd.). Je management o dosahování cílů za pomoci a s pomocí jiných lidí? Anebo jde o dosahování cílů pouze s využitím jiných lidí? Roli hraje počet vrstev managementu a velikost organizace, kdy se opravdu "nekope" za cíle společnosti, ale spíše za vlastní moc v podobně headcountu, budgetu a s těmi co nesouhlasí anebo jsou potenciálně nebezpeční a mají tendence říkat vlastní názor (samozřejmě nekompatibilní s manažerským rozhodnutím) anebo jsou aspiranti na pozici manažera anebo jsou prostě nějak jinak nepohodlní, je třeba se rozloučit. A to leckdy nevybíravým způsobem jak popisuje na svém videu Tomáš. Sám jsem ve svém posledním zaměstnání pro nadnárodní korporaci podobnou situaci, i když ne tak silnou, zažil. Ve své podstatě šlo o to, že jsem se zcela svobodně rozhodl nepřijmout nabídku na velký projekt, který měl samozřejmě společnosti ušetřit kupu peněz a já jsem vedení projektu nevěřil, že to tak opravdu bude. V budoucnosti se pak potvrdilo, že dopad projektu, resp. programu, byl zcela minimální a spíše ho manažeři využívali ke svému prodeji než k tomu, že by jim záleželo na cílech organizace (a btw. pana CIO pak dokonce odstavili od vedení k poradenství někomu z boardu). Tím jsem se stal samozřejmě nevhodnou osobou, protože by se náhodou vrstva nad nimi dozvěděla, že místní management program prostě "trpí" a možná ho i využívají k tomu, aby se zviditelnili (avšak za minimálních nebo zcela nulových výsledků). A tak nastal nátlak až jsme se rozloučili. 

Proč se k tomu ale vracím je vzpomínka, kterou ve mne probudil jeden můj bývalý člen týmu, který mi v podstatě po cca 3/4 roce sdělil, že jsem vlastně pochybil během doby kdy jsem se svým managementem bojoval za jakých podmínek (jestli vůbec za nějakých) budu odejit a to tím, že jsem nic nedělal. To mě nutní položit si další otázku, jak může "šeptanda" vyvolaná osobou/manažerem z jiného oddělení, vyvolat v lidech pocit/názor na někoho aniž by se s ním někdo bavil. A co tím vlastně původce měl na mysli, byl to jeho/její názor, resp. "halo" efekt? Anebo to bylo schválně vyvolané pro uzavření dveří, kdyby náhodou nastala situace pro můj návrat zpět? Jde o strach? Jde o ochranu sebe sama a udržení pozice? Jak moc se třeba management takové korporace podobá např. poslanecké sněmovně? (Btw. jsem pracoval na úkolech, který mi nový management zadal, takže čí to vlastně byla kritika? Anebo kdo ji mohl pustit do "oběhu"?) 

Samozřejmě tohle je jenom část příběhu, kterému předcházely i jiné skutečnosti, které mohly managementu vadit. Hlavně výsledky našeho oddělení, které preferovaly požadavky zákazníků a překonávaly zkostnatělou, byrokratickou strukturu a metody, které využívaly jiná oddělení a jiní manažeři. To všechno bylo možné za podpory naší šéfky, kterou hoši z top managementu vyhodili před mým odchodem. Zde se zase vracím zpět...... šlo o dosahování cílů organizace anebo jenom ochranu vlastních křesel? A koneckonců k definici pana Armstronga a to, že "lidi, kteří v organizaci pracují a kteří individuálně i kolektivně přispívají k dosažení cílů organizace"....... 

Tento článek může být brán jako jistá forma pomsty nebo ublíženosti, ale původně jsem ho vůbec nechtěl sepsat. No, ale když už jsem se do toho dal a sepsal myšlenky a postřehy, tak to prostě publikovat budu. A možná se připojím k názorovému proudu Tomáše a vzbudím v lidech nutnost přemýšlet nad tím co dělají, čeho se v práci bojí a jestli se náhodou sami nebojí nebo dokonce neschovávají ve své práci...... Jak nad tím stále přemýšlím, možná se k tomuto tématu na blogu ještě vrátím.

Komentáře

Oblíbené příspěvky